Jak pěstovat rododendrony

Výsadba

Pro výsadbu rododendronů platí jisté zásady, které bývají občas z nevědomosti přehlíženy a to může vést k nezdaru.

Proto si Vám dovolujeme nabídnout několik následujících rad:

Zcela zásadně platí, že plná krása rododendronů se rozvine pouze tehdy, když jsou splněny jejich specielní nároky na stanoviště. Rododendrony nejsou v pravém slova smyslu stínomilné rostliny. Daří se jim i na plném slunci, pokud je vzduch v jejich okolí dostatečně vlhký. Pokud není, pak potřebují přistínění alespoň během nejteplejší části dne. Jinými slovy: nesázíme je tam, kde by byly vystaveny plnému polednímu slunci. Ideální přistínění jim poskytne třeba severní stěna domu nebo stromy, pokud však nejsou nasazeny příliš hustě a pokud nemají příliš husté koruny (jako například bříza, lípa, javor nebo kaštan). Nevhodné jsou stromy s hustou povrchovou sítí kořenů. Naproti tomu hluboko kořenící stromy, jako například borovice, modřín, hloh, pajasan, zlatý déšť, japonský javor či líska, jsou přijatelné. Jehličnany obecně jsou vhodné nejen jako stínodárci, ale i jako tmavé pozadí pro skupiny rododendronů a azalek.

Nejvhodnější dobou k výsadbě rododendronů a tzv. azalek (což jsou botanicky vzato také rododendrony) je začátek dubna až konec května. Rostliny zakoupené v kontejneru je možno vysazovat po celé vegetační období až do konce září, případně začátku října. Včasná výsadba zajišťuje rychlou tvorbu nových kořínků a vedle toho i dobrý květ již v prvém roce po výsadbě. Vysazujeme-li rododendrony do skupiny, což je z estetických i praktických důvodů vhodnější, pak je třeba myslet již při výsadbě na jejich budoucí přírůstky a volit potřebné rozestupy mezi rostlinami. Pokud chceme docílit příznivého efektu hned po výsadbě, je možno sázet sazenice vysoké asi tak, aby spon okrajů korunek byl 30 - 40 cm. Takto mohou růst 3 - 5 let. Potom, chceme-li docílit jiných barevných efektů nebo když mají rostliny již málo místa, můžeme je bez problémů rozsadit nejlépe po odkvětu.

Rododendrony smí být vysazeny nejvýš pouze o 3 cm hlouběji, než byly původně ve školce pěstovány, ne hlouběji; pokud není tato zásada respektována pak může být růst nových kořenů brzděn nedostatkem vzduchu, v důsledku toho pak listy žloutnou, opadávají a mohou odumřít z důvodu zadušení.

Je nutno dbát na to, aby nemohlo dojít k zamokření kořenů. Lze tomu odpomoci drenáží např. ze štěrku; přebytečná voda musí mít možnost se vsáknout.
Výsadbová jáma by měla být 3x širší a 2x tak hluboká než je kořenový bal. Je dobře dno výsadbové jámy vyplnit hrubým štěrkem jako drenáž. Aby se zabránilo průniku vody z okolí záhonu, doporučuje se převýšit rašelinový záhon nad okolí a záhon ukončit třeba kulatinou. O to mělčí může být vlastní výsadbová jáma.
Provlhčenou kyselou rašelinu je možno smíchat s hrabankou nebo drcenou, nejlépe borovou, kůrou. Zemina by měla mít pH 4,5 - 5,5. Dříve než vložíme rostlinu do výsadbové jámy, je dobře ji namočit na pár minut do kbelíku s vodou, dokud z kořenového balu nevyjdou všechny vzduchové bublinky. Tak zajistíme rostlině dostatek vody pro první dobu po výsadbě. Zeminu okolo rostliny mírně utlačíme, aby bylo zajištěno dobré spojení kořenového balu s jeho okolím.
Po výsadbě rostlinu důkladně zalejeme. Rododendrony je třeba zalévat vodou měkkou, nejlepší je voda dešťová nebo říční. Panuje-li ve dnech či týdnech po výsadbě suché počasí, je nutno zálivku opakovat, aby měla rostlina dostatek vlhkosti. Každodenní "starostlivé" zalévání konvičkou je ovšem nejen zbytečné, ale může být dokonce i škodlivé. Mnoho rododendronů, zvláště těch čerstvě vysazených, bývá tak uzaléváno k smrti. Je také skutečností, že vzrostlé rododendrony naopak snášejí sucho až obdivuhodně dobře.
Během letních měsíců jsou všechny rododendrony vděčné za to, když je večer orosíme lehoučkým jemným postřikem Toto rosení však nenahrazuje zálivku, pouze zvyšuje vlhkost vzduchu a to mají rododendrony rády.
Panují-li v době květu velká vedra, je lépe vyhnout se při zálivce tomu, aby byly postříkány i květy. Ty by následkem toho mohly rychle ztratit svoji krásu. Navíc by mohly být často kropené rostliny napadeny houbovými chorobami. Horkem během dne lehce zavadající květy se přes noc samy spraví. Pokud teplota vzduchu vystoupí ve dne nad 28°C, pak je vhodné kropit půdu pod rododendrony, ale ne květy.
Rododendrony potřebují každoročně přiměřený přísun živin a to zvláště během jejich růstového obdodobí, jež trvá od dubna do října. Při výsadbě není zásadně vhodné používat žádná hnojiva, neboť ta by mohla snadno popálit kořeny. Poprvé je možno hnojit za 3 týdny po výsadbě, při podzimní výsadbě až v dubnu příštího roku.
Na přirozených stanovištích se starají o zásobení živinami silné deště, které vyplavují potřebné prvky z podkladních hornin. Špatně živené rostliny lze v zahradách snadno poznat, protože mají malé, bledé listy, které se zbarvují žlutozeleně a předčasně opadávají. Tyto špatně a řídce olistěné rostliny nejsou schopny pro nedostatek živin zakládat dostatek nových květních pupenů. Navíc podvyživené rostliny snadno ochoří různými houbovými chorobami a postupně zakrňují. Naproti tomu u dobře živených rostlin na správných stanovištích takové problémy nehrozí.
Jak již bylo zmíněno, rododendrony jsou mělce kořenící rostliny s plochým kořenovým balem, proto by neměly být ve svém bezprostředním okolí okopávány. To by mohlo poškodit jejich jemný kořenový bal nacházející se těsně pod povrchem půdy

- Zdravé, tmavým listem olistěné rostliny rododendronů, které každým rokem bohatě kvetou, požadují každoročně dostatečnou, od dubna do října rovnoměrně dávkovanou, postupnou dodávku živin.

- Používáme pouze hnojiva tzv. kyselá: síran amonný - dodává dusík, síran draselný - dodává draslík a superfosfát dodává fosfor. Stopové prvky doplníme hnojivem "Mikrola" v množství podle návodu na obalu.

- Rychle působící agresivní hnojiva nejsou vhodná. Působí příliš rychle, pouze krátkodobě a mohou poškodit jemné kořínky. Hnojiva obsahující chlór jsou také naprosto nevhodná.

V odborných zahradnických a zahrádkářských prodejnách jsou k dostání speciální hnojiva pro rododendrony, např. Kristalon nebo Agra biomin.
Různá plná minerální, tzv. depotní (zásobní) hnojiva, jako například Osmocote, Plantosan, Plantacote atp. obsahují všechny živiny včetně stopových prvků ve vhodném poměru a zajišťují rovnoměrný přísun živin po celé vegetační období.

Pro pohnojení větších ploch si můžeme namíchat hnojivo sami a levně v tomto poměru:

síran draselný 2,4 kg
síran amonný 6,4 kg
superfosfát 2 kg
K tomu se doporučuje přidat 50 - 70g rohové moučky. Hnojivo volně rozhodíme a následně je zalejeme, abychom smyli případné zbytky hnojiv, které ulpěly na listech, aby je nepopálily Tak si zajistíme, že se rostliny budou dobře vyvíjet a bohatost jejich květů každým rokem poroste.

Několik příkladů dávkování:.

rostliny 40 cm šířka i výška ..... 35 - 40g t.j. 1 hrst;
rostliny 100 cm šířka i výška ..... 100-120g t.j. 3 hrstě
rostliny 150 cm šířka i výška ..... 170 - 200 g t.j. 4 - 5 hrstí

Toto dávkování zaručuje, že zrna hnojiva budou pod korunou rostliny od sebe vzdálena cca 2 až 3 cm.

POZOR !

Rostliny nově na jaře vysázené lze hnojit ještě v roce výsadby, ale až po odkvětu a to dávkami třetinovými.
Japonské azalky potřebují ve srovnání s rododendrony asi poloviční dávku hnojiva.

Drobné poznámky

Po odkvětu, když květy zavadají a hnědnou, začnou se v nich vyvíjet semeníky, což m l a d é rostliny oslabuje. Proto je dobře vadnoucí květenství zavčas vylamovat nebo odstříhnout nůžkami. Nejvhodnější dobou pro tuto činnost je ráno, za rosy. Pokud je totiž půda suchá, chovají se výhony jako by byly z gumy a vylamování je obtížné a mohli bychom vylomit těsně pod nimi rašící vegetativní pupeny. Ty vyrostou v nové výhony a ponesou opět květy. Pokud se tak přece jen ojediněle stane, nic se neděje, protože rostliny mají založené další pupeny.

U starších, větších, dvoumetrových rostlin není třeba tuto jinak jednoduchou práci provádět.

Kromě tohoto zásahu, není třeba provádět na rododendronech žádný řez, protože většina odrůd se vyvíjí v dobře tvarované keře sama, bez jakéhokoliv zásahu. Staré velké rostliny snášejí bez problémů tvarovací nebo zpětný řez. Ten bývá někdy nutný a to většinou z prostorových důvodů. Je nejlépe provést jej časně z jara, již začátkem března. Vlastní zmlazovací řez do dřeva o síle 1 - 3 cm posiluje staré, správně pěstované, ale třeba příliš vysoké rostliny. Je nutno ovšem pamatovat na to, že pouze dobré pohnojení může dodat seříznutým rostlinám sílu potřebnou k regeneraci.

V následujícím roce nesmí být zmlazené rostliny přesazovány, protože to by jim znemožnilo dostatečný příjem potřebných živin.

Během déle trvajících teplot nad 25°C, zvláště v době od června do září, je nutno rostliny dobře zalít a to ještě dříve než se začnou mladé výhony ohýbat dolů. Zálivka by měla být provedena ráno nebo večer.
Často bývá kladena otázka, zda jsou rododendrony v našich zimách dostatečně mrazuvzdorné. Na tuto otázku lze odpovědět kladně, ano jsou. Stačí se podívat do severních Čech, na varnsdorfsko, českolipsko nebo do Průhonic či do Velkých Losin u Šumperku.
O mrazuvzdornosti rododendronů rozhoduje mnoho činitelů. Především jde o dědičnou záležitost. Pro naše podmínky byly vyšlechtěny dokonale mrazuvzdorné odrůdy a jsou stále šlechtěny nové.
Problémy mohou vzniknout s některými odrůdami dováženými z ciziny, z Belgie, Anglie nebo Holandska. Tam jsou vyšlechtěny odrůdy, které v tamních klimatických podmínkách zimu bez poškození přežívají, naše zimy však přežít nemusí.
Dalším velmi důležitým činitelem je ochrana rostlin před silnými studenými východními větry. Doporučuje se proto pokrýt na zimu především mladé rostliny chvojím, listem nebo jiným tepelně izolačním materiálem.
Nejlepší ochranou před mrazy jsou dobře vyzrálé letorosty. Suché zářijové počasí napomáhá vyzrávání letorostů, takže v září zaléváme již jen velice opatrně. Výjimkou je až poslední zálivka, obvykle začátkem listopadu, dříve než přijdou mrazy, která musí být důkladná.
Dobře živená rostlina na správném stanovišti, tedy rostlina dokonale zdravá a vitální, snáší tvrdé zimní podmínky podstatně lépe než rostlina podvyživená, trápená suchem nebo případně škůdci.